Starý, ale spolehlivý modrý Ford Combi, přezdívaný "Král Krumlova", se vlnil úzkými, dlážděnými uličkami Českého Krumlova. Za volantem seděl Tomáš, známý jako Tom, taxikář s dobrým srdcem a tisícem příběhů v zásobě. Byla Halloweenská noc, a i když v Čechách tento svátek neslavili tak bouřlivě jako jinde, Krumlov měl svou vlastní, tichou a hlubokou magii.
Tom si potichu pobrukoval, když Král Krumlova projel kolem majestátního zámku, který se tyčil nad řekou Vltavou jako temný, mlčenlivý strážce. Téměř nikdo nevolal. Jen pár opozdilců a turistů, kteří se v ten tajemný večer ztratili v historickém centru.
Půlnoční Setkání
Přesně v půl jedenácté večer se Tom chystal zamířit do svého oblíbeného nonstop bistra na kávu. Vtom mu zazvonil telefon. Hlas na druhé straně byl tichý, až šepotavý, s lehkým, cizokrajným přízvukem.
"Prosím, potřebuji odvoz. U původního pivovaru. A musíme být velmi... rychlí."
Tom dorazil k místu. U starého pivovaru stála pouze jediná postava. Byla to elegantní žena v dlouhých, tmavě rudých šatech, které vypadaly jako splývající stín. Její tvář zakrýval klobouk se širokou krempou, ale Tom zahlédl zvláštní, zlato-zelený lesk jejích očí. Vypadala, jako by právě vystoupila z obrazu starých mistrů.
"Dobrý večer," řekl Tom a otevřel jí dveře Krále Krumlova. "Kam to bude?"
Žena se opatrně posadila. Na sedadle spolujezdce ležel starý, stříbrný klíč, který upoutal Tomovu pozornost.
"Je to... tajná adresa," zašeptala. "Potřebuji se dostat na nejvyšší místo ve městě, odkud je vidět na hradní věž. Co nejrychleji, Tome." Poprvé v životě ho oslovila jménem, ačkoli ho nikdy předtím neviděla.
Závod s Časem
Tom sešlápl plyn. Král Krumlova, obvykle lenivý, teď vrněl jako šelma. Halloweenská noc venku jakoby zhoustla. Když projížděli kolem Malého náměstí, Tom měl pocit, že stíny nejsou jen stíny. Zdálo se mu, že vidí siluety v historických krojích, jak mizí v temných podloubích. Slyšel slabý zvuk houslí, který nikde nehrál.
Žena mlčela, jen prsty svírala okraj klobouku. Najednou ukázala prstem na úzkou, téměř neprůjezdnou cestu, která vedla prudce vzhůru kamsi do skalisek nad městem.
"Tudy," řekla naléhavě. "Musím tam být přesně o půlnoci. Krumlov je brána, a dnes v noci je otevřená."
Tom se zarazil. "Paní, to je soukromá cesta, tamtudy se nedá projet."
Její oči, zlaté a hrozivě krásné, se zúžily. "Prosím, Tome. Dám vám deset tisíc korun, když tam budeme včas."
Tom, ačkoliv byl obvykle čestný, viděl v jejím pohledu něco tak opravdového a naléhavého, že se rozhodl riskovat.
"Dobře," vydechl. "Držte se."
Na Vrcholu
Král Krumlova se statečně škrábal po štěrkové cestě. V poslední minutě před půlnocí dorazili na malé, skalnaté prostranství s dokonalým výhledem na hrad.
Tom se otočil. "Jsme tady! Půlnoc..."
Ale sedadlo bylo prázdné. Zůstaly tam jen dvě věci: lesklá bankovka v hodnotě deseti tisíc korun a ten stříbrný klíč.
Tom vystoupil, rozhlédl se, ale nikde nikdo. Jen vítr, který nesl zvláštní, sladkou vůni a tichý smích z dálky. Přesně v tu chvíli se na hradní věži rozsvítilo jedno jediné, malé okénko, které bylo vždy temné. Světlo bliklo třikrát a zhaslo.
Tom se vrátil do Fordu, krouže hlavou. Sáhl po klíči, aby si ho prohlédl, a vtom si všiml rytiny na jeho boku: 'A. S.'
"Krumlov je brána," zamumlal si pro sebe. "A ten Král Krumlova mě dnes v noci provezl."
Odjel s desetitisícovou bankovkou a stříbrným klíčem. Tomáš od té doby nikdy nepřestal jezdit, ale vždy, když se na Halloweena blíží půlnoc, jede po Krumlově pomalu, a pozorně sleduje stíny. Tu noc si uvědomil, že v jeho starém, modrém Fordu Combi se občas veze více než jen člověk.
PS : Chtěl/a bys vědět, co se stalo se stříbrným klíčem, nebo jestli Tom potkal ženu 'A. S.' znovu?
