Český Krumlov po půlnoci. To není jen malebná kulisa pro turisty s foťáky, to je džungle. Krásná, křivolaká, dlážděná kočičími hlavami, které vám vyklepou duši z těla, pokud nemáte pod kapotou ty správné tlumiče a v rukách volant Taxi Express.
Jmenuju se Tom a pro dnešní noc jsem byl víc než jen řidič. Byl jsem psycholog, navigátor a – jak se ukázalo kolem druhé ranní – i profesionální hledač pokladů.
Když telefon zazvoní v pravou chvíli
Seděl jsem zrovna na Horní bráně, dopíjel kafe a sledoval, jak se nad zámkem líně převaluje mlha. Krumlov je v tuhle dobu magický, ale jako taxikář víte, že magie končí v momentě, kdy vám pípne objednávka: „Vyzvednout: Latrán. Cíl: Průmyslová zóna.“
„Taxi Express, u telefonu Tom, za tři minuty jsem u vás,“ zahlásil jsem do handsfree. Na druhé straně se ozvalo jen zoufalé vzdechnutí a něco, co znělo jako cinkání skleniček.
Když jsem dorazil na Latrán, uviděl jsem ho. Pan inženýr Krátký. Pravidelný zákazník, majitel firmy, co vždycky vypadá, jako by právě vypadl z katalogu na luxusní obleky. Jenže dneska mu uzel na kravatě visel proklatě nízko a v očích měl výraz člověka, který právě zjistil, že vesmír proti němu osobně zahájil ofenzivu.
„Tome, zachraňte mě,“ hlesl, když se svalil na zadní sedadlo mého čistého vozu. „Musím do firmy. Hned. Zapomněl jsem tam zapnutý... vlastně ani nevím co, ale vím, že bez klíčů tam nevejdu.“
Operace „Ztracený kov“
Vyrazili jsme. Krumlovské uličky znám jako své boty, takže jsme se prosmýkli kolem náměstí Svornosti dřív, než byste řekli „levné taxi Krumlov“. Pan Krátký celou cestu štrachal v kapsách. Štrachal tak intenzivně, že jsem měl strach, jestli se neprobojuje až k čalounění.
„Tome...“ ozvalo se u Budějovické brány. „Ty klíče. Ony tu nejsou.“
Zastavil jsem u krajnice. V Taxi Express si zakládáme na tom, že nenecháme klienta ve štychu. „Klid, pane inženýre. Kdy jste je měl naposledy?“
„V restauraci! Nebo v autě? Nebo jsem je nechal v zámku? Tome, jestli ty klíče nenajdu, tak mě zítra ráno u brány čeká třicet naštvaných zaměstnanců a jedna velmi naštvaná manželka, která má od té firmy ty druhý klíče... a ta je na dovolené v Itálii.“
Detektivní práce v režii Taxi Express
A tak začala velká krumlovská pátrací akce. První pravidlo taxikáře Toma zní: Zákazník má vždycky pravdu, dokud mu nedokážeš, že klíče má v levé botě.
Fáze 1: Interiér vozu. Prohledali jsme všechno. Pod sedačkami, v kapsách u dveří, i tam, kam se běžně dostane jen prach a zapomenuté drobné z roku 2010. Nic. Jen jedna stará účtenka z čerpací stanice.
Fáze 2: Retrospektiva. „Vzpomeňte si,“ nabádal jsem ho, zatímco jsme kroužili kolem Jelení zahrady. „Vystupoval jste u té vinárny, platil jste kartou...“
Fáze 3: Návrat na místo činu. Vrátili jsme se na Latrán. Byla tma jako v pytli, ale světla mého taxi ozařovala dlažbu lépe než krumlovské pouliční lampy. Pán inženýr lezl po čtyřech, já mu svítil baterkou a kolemjdoucí parta turistů si nejspíš myslela, že provádíme nějaký rituál pro vyvolávání ducha Rožmberků.
„Tome, já jsem vyřízený,“ vzdal to po deseti minutách a sedl si na obrubník. „Asi jsem je nechal v zámku ve dveřích firmy. Musíme tam.“
Půlnoční jízda do neznáma
Jeli jsme směrem k průmyslové zóně. Jako správné nonstop taxi Český Krumlov jsme v tu chvíli byli jediné auto v pohybu. Cesta byla klidná, motor jen předl a já se snažil pana Krátkého uklidnit historkami o lidech, co v mém autě zapomněli i bizarnější věci (třeba živou krajtu nebo snubní prsten v krabičce od cheeseburgeru).
Dorazili jsme před bránu firmy. Ticho, tma a... zamčeno. Na pět západů. Pan Krátký přistoupil ke dveřím, zatahal za kliku. Nic. Podíval se do zámku. Klíče tam nebyly.
„Je to v háji, Tome. Zavolejte mi odtahovku nebo rovnou exorcistu.“
V tu chvíli jsem si všiml jedné věci. Pan inženýr měl na sobě takový ten moderní kabát s obrovskými designovými kapsami. A jedna z těch kapes vypadala podezřele... těžce.
„Pane inženýre,“ řekl jsem klidně, „můžu se na něco podívat? Zkuste si ten kabát sundat a pořádně ho protřepat.“
„Tome, prohledal jsem ho desetkrát!“
„Zkuste to. Pro mě. Jako bonus k jízdě.“
Inženýr si povzdechl, sundal kabát a pořádně s ním zamával ve vzduchu. Ticho noci prořízl zvuk, který byl v tu chvíli krásnější než symfonie: Cink!
Klíče nevypadly na zem. Klíče totiž propadly dírou v podšívce kapsy a zůstaly uvízlé někde v lemu u spodního okraje kabátu. Pan Krátký tam šmátral prsty celou dobu, ale klíče byly bezpečně schované „mezi světy“ – v textilním meziprostoru.
Happy end s vůní benzínu
Ten výraz úlevy byl k nezaplacení. Pan Krátký klíče vítězoslavně vylovil skrze malou dírku, odemkl firmu, zkontroloval kávovar (ano, to byl ten „zapnutý přístroj“) a s úsměvem se vrátil k autu.
„Tome, vy nejste jen taxikář. Vy jste Sherlock Holmes s licencí na přepravu osob,“ smál se, když jsem ho konečně vezl domů.
„To je standard u Taxi Express Český Krumlov, pane inženýre,“ mrkl jsem na něj do zpětného zrcátka. „Hledání klíčů, doručování zapomenutých zavazadel a doprava v rekordním čase – to máme v popisu práce.“
Proč si příště zavolat právě mě (a moji partu z Taxi Express)?
Pokud se i vy ocitnete v situaci, kdy vám Krumlov připadá jako labyrint, nebo když prostě potřebujete spolehlivý odvoz domů, pamatujte na tohle:
Jsme nonstop: Ať je pondělí ráno nebo silvestrovská noc, jezdíme pořád.
Známe Krumlov i okolí: Zkratky, uzavírky, nejlepší místa na vyhlídku – víme o všem.
Máme trpělivost: Klíče, telefony, ztracené deštníky? Pomůžeme, najdeme, dovezeme.
Pohodlí a čistota: Naše auta jsou reprezentativní, stejně jako naši řidiči (většinou, když zrovna nelezu po kolenou na Latránu).
Takže až budete příště v Krumlově a budete potřebovat rychlé a levné taxi, stačí vytočit naše číslo. A kdo ví, třeba pro vás přijede právě taxikář Tom. Jen si před nástupem radši zkontrolujte kapsy u kabátu!
Šťastnou cestu přeje váš Taxi Express Český Krumlov.
Žádné komentáře:
Okomentovat