Starší taxikář Tomáš se svou postarší škodovkou brázdil noční ulice Českého Krumlova již dobrých dvacet let. Bylo to město, které znal jako své boty, s jeho křivolakými uličkami, historickými budovami a mosty, pod nimiž se tiše valila Vltava. Noční život zde sice nebyl tak divoký jako v Praze, ale turisté a místní měli vždy kam vyrazit.
Tomáš za ta léta zažil mnohé příběhy. Vozil podnapilé umělce z divadel, místní hudebníky z koncertů i zamilované páry, kteří chtěli jen soukromí na zadní sedačce. Jednou mu do auta nasedla tajemná dáma v dlouhém kabátě, která mu s tichým úsměvem podala tučnou bankovku a požádala ho, aby jel bez otázek k opuštěné vile za městem. Když tam dorazili, vystoupila beze slova a zmizela ve tmě. Tomáš se ještě dlouho nemohl zbavit zvláštního pocitu, který v něm tato jízda zanechala.
V noci bylo město jiné. Uličky osvětlené lampami, které vrhaly dlouhé stíny, mosty, na nichž se ozývaly kroky posledních nočních chodců, a starobylé domy, jež jako by skrývaly tajemství minulých století. Tomáš měl pro tohle kouzlo slabost. I když byla jeho práce náročná, každou noc se těšil na nové příběhy, které mu jeho pasažéři mohli přinést.
Jednoho večera zastavil u baru, odkud vyšel mladý muž s kytarou na zádech. "Na nábřeží, prosím," řekl unaveným hlasem. Během cesty se rozpovídal o tom, jak se mu dnes večer nepovedl koncert, jak mu přítelkyně napsala, že si musí dát pauzu, a jak se mu zdá, že se mu život rozpadá pod rukama. Tomáš ho poslouchal mlčky, až když dorazili na místo, otočil se k němu a řekl: "Někdy si život dělá, co chce, ale hudba... ta zůstane. Hraj dál."
Mladík se pousmál, poděkoval a zmizel ve tmě. Tomáš se podíval na hodiny, nastartoval auto a rozjel se zpět do srdce nočního města. Další noc, další příběhy, další jízdy. A možná i další tajemství, která nikdy nebudou zcela objasněna.
Žádné komentáře:
Okomentovat