Nastal čas. Desátá večer a ticho se vplížilo do křivolakých uliček Českého Krumlova jako nenápadný zloděj. Tom, taxikář s duší potulného vypravěče, seděl za volantem svého modrého Fordu Focusu. Jeho taxi nebylo nejnovější, ale v krumlovských uličkách se orientoval s jistotou a elegancí starého lodního kapitána. Tom pracoval pro Taxi Express, což byla v Krumlově spíš malá, rodinná firma, než velká společnost. Jejich devizou byla spolehlivost, zvláště v noci. Dispečink mu poslal první zakázku. „Z Hradní ulice, prosím, na sídliště v Míru.“
Tom se usmál. „Jízda s Hradem v zádech,“ zamumlal si pro sebe. Jeho taxi český krumlov a už nespočetněkrát projíždělo pod majestátním krumlovským hradem a on nikdy nepřestal obdivovat jeho noční siluetu. Na rohu Hradní ulice čekal starší manželský pár. Turisté, soudě podle mapy, kterou měla žena v ruce. Chtěli se vrátit do svého penzionu. Byli z Japonska a snažili se mluvit česky, což znělo komicky, ale upřímně. Tom jim s úsměvem pomohl s kufry a trpělivě jim vysvětlil, jak se dostanou na sídliště, aniž by se ztratili. Cestou mu vyprávěli o své lásce k české kultuře a obdivu k Praze. Byli jako dva malí, zvídaví poutníci, kteří v Krumlově našli své útočiště před ruchem velkoměsta.
Po nich následovala jízda plná opilosti a studentských vtipů. Partička mladých lidí z Brna slavila úspěšné složení zkoušek. Taxi Český Krumlov se proměnilo v pojízdnou diskotéku, kde se řvalo a zpívalo. Bylo to nakažlivé. Tom si v zrcátku všiml, jak se na sebe usmívají, jak se drží za ruce a jak je jejich radost upřímná a čistá. Tahle část noci byla sice hlučná, ale měla v sobě jistou lehkost. Doba bez starostí, doba, kdy se slaví každý malý úspěch.
Noc se prohloubila a s ní se změnila i klientela. Z dispečinku přišla další zakázka. „Z Latránu, prosím, do Horní ulice.“ Na rohu čekala mladá žena, sedící na lavičce s hlavou v dlaních. Na sobě měla společenské šaty, ale z jejího postoje vyzařovala obrovská tíha. Když nastoupila do vozu, cítil z ní Tom vůni slaných slz. Mluvila potichu, přerývaně. „Děkuju, že jste si pro mě přijel. Můj přítel… prostě… nechal mě tam. Jsem vděčná, že mě někdo odvezl.“ Tom se na ni podíval v zrcátku. „Jsme tady pro to,“ řekl. „Pro ty, kteří potřebují odvézt. Nejen z místa A do místa B, ale i z jedné životní situace do druhé.“ Na chvíli se zdálo, že se na něj usmála. Bylo to jako slunce, které vyjde po bouři. Bylo to jako malý záblesk naděje.
Tom projel Český Krumlov od jednoho konce na druhý, a v každé jízdě se mu odkrýval nový, malý příběh. Turisté, kteří se ztratili, zamilované páry, které nemohly najít cestu do hotelu, a lidé, kteří se vraceli z noční směny. Každý měl svůj příběh, a on byl tichý pozorovatel, který je vezl kousek po jejich životní cestě.
Třetí hodina ranní a město už bylo tiché. Ulice byly prázdné a Tom si uvědomil, že je to jeho poslední hodina. Na dispečinku se objevila poslední zakázka. „Z Křížového dvora, prosím, do ulice Na Vyhlídce.“ Adresa, která pro Tomáše zněla jako konečná stanice dne.
Na rohu ulice stál starý, shrbený muž. V rukou svíral starou, otlučenou dřevěnou krabičku. Nastoupil do vozu a posadil se na sedadlo spolujezdce. „Děkuji, pane. Jsem rád, že jste přijel.“ Jeho hlas byl jako šepot větru v korunách stromů. „Chtěl bych vás poprosit o něco neobvyklého. Nechci jen do ulice Na Vyhlídce. Chci, abyste mě provezl Krumlovem. Jako bychom se vraceli do minulosti.“
Tom se na něj podíval. Starý muž se usmál. Bylo to upřímné, ale zároveň neskutečně smutné. „Dobře, jak si přejete,“ řekl Tom a nastartoval motor. Vyjel z Latránu a pomalu proplouval uličkami. Muž mu ukazoval staré domy a vyprávěl příběhy. „Tady, v tom domě,“ začal, „jsem bydlel se svou ženou. Bylo to v padesátých letech. Pamatuju si, jak jsme chodili po náměstí, ruku v ruce, a jak jsme pozorovali hrad. Všechno se od té doby změnilo. Město ožilo turisty, ale já mám pocit, že se vytratila jeho duše.“
Muž mu ukazoval další místa. Restauraci, kde poprvé políbil svou ženu, most, přes který šli na svatbu, a kostel, kde se modlili za své děti. Mluvil a mluvil. Nebylo to jen vyprávění. Bylo to sdílení. Sdílení celého jednoho života. Mužovo vyprávění bylo jako film, který se promítal v Tomově hlavě.
„A támhle,“ ukázal muž na malou, starou cukrárnu, „jsem poprvé koupil své ženě zmrzlinu. Tuhle krabičku,“ podíval se na ni, „jsem jí chtěl dát. Ale už je to pozdě.“ Tom se zeptal: „Proč?“ Muž se smutně usmál. „Moje žena už nežije. Ale já chtěl, aby se ta krabička dostala tam, kam se měla dostat.“
Tom si uvědomil, že tohle není jen noční jízda. Je to mise. Je to symbolický návrat domů. Muž ho nakonec požádal, aby zastavil na Vyhlídce. Bylo to místo, odkud je nádherný výhled na celé město. Muž vystoupil, podal Tomovi krabičku a řekl: „Vezměte si ji. Je to mé poslední dědictví. Moje vzpomínky, má láska. Je to cennější než peníze. Děkuji za jízdu, pane.“
Tom krabičku vzal. Byla těžká a voněla dřevem a starými časy. Muž se rozloučil a zmizel v šeru. Tom si uvědomil, že tato jízda nebyla jen o penězích, byla o příběhu. O tom, že taxi krumlov není jen služba, je to prostředek pro spojování lidí, pro prožívání osudů. Tom si uvědomil, že tato práce je privilegium. Být tichým pozorovatelem lidských osudů.
Slunce pomalu vycházelo nad Krumlovem a první paprsky se opíraly do střech domů. Tom jel po poslední jízdě do garáže. V rukou svíral dřevěnou krabičku, a na chvíli se zastavil na Vyhlídce. Díval se na město, které se probouzelo. A přemýšlel o tom, co mu noc přinesla. Vzpomínky na turisty, smích studentů, slzy mladé ženy a příběh muže, který se loučil se svým životem. Bylo to, jako by se stal součástí jednoho obrovského, nikdy nekončícího románu. A on, taxikář, byl jeho tichým vypravěčem. Až na chvíli, kdy měl pocit, že je součástí samotného příběhu. Tom se usmál a nastartoval motor. Dnes se vracel domů s nejcennějším pokladem, který kdy dostal. S krabičkou plnou vzpomínek, s taxi plným příběhů a s duší plnou vděku. Věděl, že se vrátí a bude pokračovat v nočních jízdách, protože to není jen práce, ale poslání.
Příběhy nočního Krumlova Tom sbíral i nadále. Jednou vezl starou ženu, která mu vyprávěla o lásce k českému umění. Jindy to byl mladý pár, který se ztratil ve spleti uliček, ale našel si cestu do hotelu s Tomovou pomocí. Jednou v noci, když se Tom vracel domů, zahlédl na břehu Vltavy muže, který seděl na lavičce a díval se na vodu. Tom zastavil, vyšel z vozu a nabídl mu odvoz. Muž se na něj usmál a řekl, že děkuje, ale že si jen potřebuje sednout a přemýšlet. "Noční Krumlov je pro duši, která je plná otázek," řekl. Tom přikývl. Věděl, o čem mluví. Každý noční stín, každá pouliční lampa, každá dlažební kostka, nesla v sobě kousek historie. A on, Tom, taxikář, byl součástí této historie. A to mu dělalo radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat