Krumlovský taxikář: Mezi koštětem a rozkvetlou třešní.

 Tom byl krumlovským taxikářem už dvacet let. Zažil hodně – opilé vodáky v plovacích vestách v prosinci, japonské turisty hledající „ten velký hrad v Praze“ i svatby, které skončily dřív, než dojel na hostinu. Ale noc z 30. dubna na 1. května, to byl vždycky jiný kalibr.

„Dneska to bude divoký,“ zamumlal Tom a zkontroloval svou palubní desku. „Lidi hledají levné taxi Český Krumlov víc než smysl života.“

První ranní zakázka (technicky ještě noční) přišla ve 22:45. Adresa: Latrán. Cíl: Louka u grafitového dolu, kde plápolala hranice. Do auta mu nasedly tři dámy v nejlepším věku. Měly špičaté klobouky, na obličejích bradavice z latexu a v rukou podezřele vypadající košťata.

„Pane řidiči, stíháte to do jedenácti? Musíme tam být, než zapálí hlavní hranici, jinak budeme mít v sabatu absenci,“ zakrákorala ta nejstarší.

Tom s klidem profesionála zařadil jedničku. „Dámy, kdybyste si zadaly do Googlu www.taxisluzbaceskykrumlov.cz, věděly byste, že naše přeprava osob v Českém Krumlově je rychlejší než let na březové násadě. A navíc u nás nefouká a nepadají z vás saze.“

„On má pravdu, holky,“ zasmála se druhá čarodějnice. „Moje koště má po loňsku špatnou geometrii, táhne mě to pořád k Rakousku.“

Karel je vysadil u ohně, shrábl dýško a v duchu si udělal poznámku: bezemisní doprava na sabat. 😊

Jen co se hodiny přehouply přes půlnoc, nálada ve městě se změnila. Pálení čarodějnic skončilo a nastal 1. máj – čas lásky. Tom právě projížděl kolem Eggenbergu, když mu pípla další jízda.

Do auta nastoupil mladý pár. On vypadal, že se právě pokusil o rekord v pití medoviny, ona vypadala, že ho za to brzy promění v ropuchu.

„Potřebujeme najít rozkvetlou třešeň,“ zahlásil mladík sebevědomě. „Hned! Jinak mi uschne láskou!“ „Mladíku,“ povzdechl si Karel, „je začátek května v Krumlově. Tady na kopcích ještě občas mrzne, většina třešní má sotva pupeny. Ale protože jsme spolehlivá taxi služba, vím o jedné tajné, co roste u jižní stěny a díky sluníčku už kvete.“

„Jste záchrana! Jak jsem vás vlastně našel?“ „Jednoduše,“ usmál se Tom do zpětného zrcátka. „Zadal jsi do mobilu Nonstop taxi Krumlov. Moje webovky jsou totiž vyladěnější než motor tohodle Fordu.“

Tom je dovezl ke kvetoucímu stromu, počkal deset minut (se zapnutým taxametrem, láska je sice krásná, ale benzín drahý) a sledoval, jak se pod stromem líbají.

Když je vezl zpátky k penzionu, mladík se zeptal: „Pane řidiči, vy jste takový krumlovský guru. Co byste mi poradil do života?“

Tom se podíval na hradní věž, která svítila nad městem jako maják pro všechny ztracené duše. „Poradím ti tři věci, chlapče. Za prvé: Nikdy nepij víc než tvoje holka, pokud chceš, aby ti trefila domů. Za druhé: Když hledáš lásku, hledej srdcem, ale když hledáš odvoz, hledej na taxisluzbaceskykrumlov.cz. A za třetí: Dávej si pozor na čarodějnice, i když zrovna není duben. Některý totiž nepotřebujou koště, aby ti uletěly s úsporami.“

Mladík uznale pokýval hlavou, zaplatil a zmizel v bráně. Tom si protáhl záda, vydechl a podíval se na svůj mobil.

„Další objednávka: Jelení zahrada. Hledám někoho, kdo mě odveze i s kocourem a křišťálovou koulí.“

Tom se usmál. „No jo, Krumlov. Tady ten 1. máj prostě nikdy nekončí.“ Šlápl na plyn a zmizel v mlze nad Vltavou, připraven optimalizovat další jízdu.