Ranní mlha se ještě líně povalovala nad Vltavou, když Tomáš, kterému v Krumlově nikdo neřekl jinak než Tom, zaparkoval svůj tmavě modrý Ford Focus kombi na obvyklém místě u autobusového nádraží. Bylo mu už přes šedesát, vlasy prošedivělé a vrásky kolem očí vyprávěly příběhy tisíců kilometrů najetých po klikatých jihočeských silničkách. Focus nebyl nejnovější, ale Tom ho udržoval v perfektním stavu. Byl to jeho spolehlivý parťák, stejně jako on sám byl pro mnohé v Krumlově spolehlivým bodem.
První ranní zákaznicí byla paní Věra z Plešivce. Potřebovala rychle k doktorovi a autobus jí ujel. "Ach jo, Tome, já jsem ti tak vděčná," supěla, když si sedala na místo spolujezdce. "Ty moje nohy už nejsou, co bývaly, a ten kopec..."
"Ale Věruško, copak bych pro vás neudělal," usmál se Tom a opatrně vyjel. "Jak se cítíte? Snad to nebude nic vážného?" Během krátké jízdy stihli probrat nejen její bolavé koleno, ale i starosti s vnoučaty a úrodu na zahrádce. Tom měl pro každého vlídné slovo a upřímný zájem. Nebyl jen řidič, byl tak trochu zpovědník na čtyřech kolech.
Dopoledne patřilo hlavně turistům. Zmatená německá rodina potřebovala najít svůj penzion zapadlý v jedné z úzkých uliček historického centra. Mapy v mobilu jim v tom bludišti dlážděných cest moc nepomáhaly. Tom je nejen dovezl až ke dveřím, kam by se jiné auto sotva vešlo, ale ještě jim poradil, kde si dát dobrou českou kuchyni za rozumnou cenu, a kam zajít na procházku, aby viděli Krumlov z neobvyklé perspektivy. "Gehen Sie den Hügel hinauf, hinter dem Schlossgarten," radil lámanou, ale srozumitelnou němčinou, "dort haben Sie eine wunderschöne Aussicht und es sind nicht so viele Leute." (Jděte nahoru na kopec, za zámeckou zahradu, tam máte nádherný výhled a není tam tolik lidí.)
Později vezl mladý pár, který přijel na víkend a chtěl si půjčit kola. "Nevíte, kde by to šlo, pane řidiči? A aby nás tam neošidili?" zeptala se dívka.
Tom se zamyslel. "Víte co? Kousek od řeky je jedna menší půjčovna, vede to tam takový starší pán, bývalý cyklista. Jmenuje se Honza. Řekněte mu, že vás posílá taxikář Tom, dá vám určitě dobrou cenu a poradí i s trasou podle toho, kolik chcete ujet." Nejenže jim dal tip, ale rovnou je tam zavezl a počkal, dokud si nevybrali kola.
Odpoledne ho zavolal starosta z nedaleké vesnice. Potřeboval rychle dovézt nějaké dokumenty na úřad do Krumlova a sám nemohl odjet. Pro Toma to nebyl problém. Znal každý kout okresu, každou zkratku. Cestou si s úřednicí, která dokumenty přebírala, vyměnil pár slov o počasí a nadcházejícím víkendu.
Když se den chýlil ke konci a slunce začalo zlatit střechy krumlovských domů, Tom si dal krátkou pauzu u řeky. Pozoroval vodáky a přemýšlel o lidech, které ten den potkal. Každý měl svůj příběh, své malé radosti i starosti. A on byl rád, že jim mohl být alespoň na chvíli nablízku, pomoci, poradit, nebo je jen vyslechnout. Jeho Ford Focus nebyl jen taxík. Bylo to mobilní informační centrum, pojízdná poradna a občas i místo, kde člověk našel pochopení. A Tomáš, starý Krumlovák se srdcem na dlani, byl jeho nenahraditelným kapitánem. S posledním pohledem na osvětlený zámek nastartoval svého Focuse a vyrazil vstříc dalšímu večernímu volání. Věděl, že i zítra bude zase někdo potřebovat jeho pomoc, jeho radu, nebo jen tichou a spolehlivou jízdu jeho modrým kombíkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat