sobota 28. prosince 2024

Noční příběh

 Hodiny na palubní desce ukazovaly 3:17. Město spalo, nebo spíš předstíralo, že spí. Z oken paneláků se linuly jen tlumené zvuky televize a občasné zaúpění kočky. Já, Tom, taxikář s vousy prošedivělými jako zimní asfalt, jsem se proplétal prázdnými ulicemi. Rádio šumělo melancholickou melodií, která se dokonale hodila k mé náladě. Další noc, další kilometry, další anonymní tváře.

Najednou se mi na rohu ulice zjevila postava. Žena v dlouhém černém kabátu, s vlasy splývajícími po ramenou, jako by ji vítr vytrhl z gotického románu. Zvedla ruku a já zastavil.

"Letiště," řekla tiše, její hlas byl znělý, ale s lehkou chvějivostí.

Nastoupila a lehce se shrnula do koženého sedadla. Vůně jejího parfému byla opojná, ale zároveň nějak melancholická. Její oči, které jsem zahlédl v šeru, byly tmavé, hluboké jako studna.

Mlčeli jsme celou cestu. Já jsem se soustředil na jízdu, ona se dívala ven, na rozmazanou krajinu, která se v nočním světle jevila jako surrealistický obraz. Cesta na letiště trvala dlouho a ticho mezi námi houstlo. Bylo to ticho plné nenápadných otázek, ale i odpovědí, které se do vzduchu rozplynuly, než se stihly zformovat.

Když jsme dorazili k letišti, žena se otočila. V jejích očích jsem najednou viděl slzu. Nebo snad jen odraz pouličního světla?

"Děkuji," řekla a podala mi bankovku. Sumu zvedla o dvacetikorunu. "Ponechte si to jako spropitné. Byla to dlouhá cesta."

Vyskočila z auta a zmizela v davu lidí, kteří se připravovali na let. Cítil jsem se podivně prázdný, jakoby se z auta vypařila i část mé duše.

Seděl jsem v tichu a díval se na její prázdné sedadlo. Dvacet korun navíc... To nebyly jen peníze. Bylo to poděkování za poslech, za to, že jsem ji odvezl do ticha, které potřebovala, a zpátky do ticha, ze kterého přišla. Zatímco jsem se vracel prázdnými ulicemi, měl jsem pocit, že jsem odvezl víc než jen pasažéra. Odvezl jsem její tajemství, její bolest a doufám, i část jejího smutku. A to je v mé práci víc než jen výplata. Další noc, další kilometry, další příběh, který si nesu jen já, Tom, taxikář, strážce ticha nočního města.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Modrý Focus v uličkách Krumlova: Víc než jen jízda

 V Českém Krumlově se říká, že kdo nezná Toma a jeho modrý Ford Focus druhé generace , ten jako by ve městě ani nebyl. Tomáš, kterému nikdo ...